ze, která zavazuje a zároveň povznáší; tyčiloť se
tu na vyšehradě hlavního města i obecného
svědomí stále cosi, v čem si pokolení rozuměla. Tato
mohutná, věkovitá melodie pokračování, která
hučí úchvatnou fugou varhan k českému srdci ze
sklenut)'ch prostor svatovítského chrámu, dodává
katedrále její svrchované vznešenosti. Jejímu
rytmu, její moudrosti, její síle se podivujeme
především v stavebních dějinách velechrámu. Jak i
skromnější románský i smělejší gotický stavitel
vyhledávají pro své nové dílo totéž místo, kde již
předtím stávala svatyně! Jak oba skvělí
architekti Karlovi odevzdávají druh druhu ve shodě a
formové jednotě plány i práci, oba věrni duchu
velkého zakladatele! Jak jasný renesanční mistr
přičlení vznešený půvab radostné věže k
středověkému celku soulodí gotického! Jak prostý,
zbožný kněz, veden správným instinktem a oslněn
tajemným viděním" se právě po půl tisíciletí vrátí
k touze Karlově a dovede v probuzenské době s
výmluvností lidového kazatele vštípiti národu, že i
zde vzroste vítězný chrám znovuzrození! Jak na
konec vzdělaný architekt moderní s klidnou
jistotou přemůže všecky pochybnosti a rozpaky
starožitníků a puristů a scelí obě půlky, starožitnou i
novotnou, v organickou jednotu tak samozřejmou,
že honosné zlato starých soch barokních družně
přilne k světlému kameni nových pilířů!

Nechať k nám všem důtklivě doléhá důrazná a
důtklivá mluva těchto mistrů, jejichž kamenné
hlavy kynou spokojeně dolů s triforia
svatovítského! Všickni jsme v obla~ti politické i v okruhu
vzdělanosti povoláni a zavázáni k pokračování,

14