byla dokončena v duchu novogotickém. Ve všech
těchto duchovních nářečích může a má národ
rozuměti společné mateřštině, která v různých
dobách a pod několikerou způsobou tlumočila a
dosud tlumočí touž touhu, ukrytou na dně národní
duše: účastniti se rovnoprávně s ostatními vzdě·
lanými národy nejvyšších hodů myšlenky a citu,
domáhati se s nimi a přece po svém hodnot
absolutních, sloužiti prací a vzletem, modlitbou a
snem, dumou a extasí říši svatého Ducha, která
trvá na věky.

A jaké jsou to asi doby, které zvláště lákají,
ba zavazují při vstupu do chrámu svatovítského
k těmto úvahám? Jistě ty, když národ, odlože
rozdíly názorů a spory stran, třídní rozpory a
zájmová nedorozumění, třenice o hmotné výhody a
nechutenství denního zápasu, se pocítí opět jed·
notným tělem a mravním celkem, a kdy ve své
bytosti osvobozujícím instinktem najde to, co jej
navzájem pojí a spíná - teprve v tomto vědomí
se stává hodným, aby v národní svatyni
pozoroval i prožíval svou souvislost s dílem a osudem
předků, tolikráte násilně přerušovanou a přece
nepřervanou.

Málem po šest věku pokračovala práce
stavitelů i dělníku o katedrále, jejíž huť stavební se
mnohokráte rozpad.la a opět zvedla ze ssutin.
Kruté náboženské rozpory, které docela
rozdvojily národ, i oheň a meč divokých válek s
nepřáteli i s rodáky zastavily na desetiletí, ano na
století dílo, pro něž jako by nebylo již ani hmotných
prostředků, ani duchovního pochopení. A přece
se vždycky znovu vrátil k němu národ jako k
úlo
13