Otec vlasti. Tento závazek k minulosti a spolu závdavek pro budoucnost byl splacen v prvním deceniu Československé republiky, a jest beze sporu oprávněným titulem její hrdosti, že v kritické době horečného zařizování vlastní domácnosti dovedla pro tento vznešený podnik zjednati prostředky, zmobilisovati techniky a umělce, najíti správný poradní hlas učených znalců i posilující nadšení zástupů. A tak se slovo stalo skutkem, a dědic české země, svatý Václav, mohl právě v den tisícího výročí svého zrození pro věčnost pokynouti od svého hrobu k národu, tísnícímu se u vchodu do dostavěné katedrály a zavolati zvoucím hlasem: Introite! Abychom si však dokonale uvědomili významný smysl památné této události a duchovou krásu stavby ji symbolisující, musíme tam vstupovati častěji pro vznešené podněty mravní povahy, k nimž nejen duše umělecké a srdce náboženská, ale i každého nepodjatého věrného Čecha povzbuzuje sama velebnost prostoru, ovládnutého velkým řá· dem gotickým. Jako povolaný důvěrník národ· ního genia, Bedřich Smetana, si přál, aby jeho Libuše zavzněla vždy ve velkých slavnostních chvílích národních, tak za týchž příležitostí bychom měli putovati k svatému Vítu. Nevadí-li dnešku v hudební visi Smetanově úchvatná mod· litba k bohům pohanským, nemůže ani nenáboženským duchům ve svatovítské katedrále překážeti, že to byl vzlet gotického křesťanství, který vzdušně sklenul její klenby, že honosné katolické baroko naplnilo její oltáře svou nádherou, 7.C spiritualistická romantika dala podnět, aby stavba 12