Stavitelé chrámu

C lavnosti mileniové, které OfI:evřely bronzové
o dveře dostavěné katedrály svatovítské na
hradě pražském, přešuměly příliš rychle, aby
vtiskly trvale do myslí celý symbolický význam,
jejž má pro národ dovršení díla, po svěceného
stalťJI:ími a spojujícího nás živoucí s hlubokými
vrstvami pře.dků. Tento chrám, pod jehož základy se
tmějí hrubě otesané kameny i neumělé románské
klenby z počátků křesťanské kultury v Čechách
a z prvních dob pevné vlády pražských knížat nad
zemí, není jenom svatyní náboženskou - a to
první svatyní ve vlasti! - ani pouhou podstaJtnou
součástí hrazeného sídla státní svrchovanosti
československé - jest více, daleko více.

Časy národní poroby a bezmoci vzhlížely k
němu v bolestné elegii vyčítavě jako k hrobce králů
a knížat českých. Desetiletí politického zápasu za
právo a samostatnost se posilovala v naději
vzpomínkou na symbolický skvost, čekající ve sklepení
jeho nejdrahocennější kaple na splnění svého
důsažného úkolu. Šťastný úsvit námdního
osvobození, i když se odvrátil ode všech zásad i symbolů
mOllla,rchismu, vyvrcholených korunou
svatovác>lavskou, a ač zcela ochladl v citech náboženských,
přece si uvědomil povinnost dokončiti v srdci
pražského hradu velké archi!tektonické dílo
předků a odevzdati národu, samostatnému a svobod·
nému, skvělý íBJ hotový výtvor evropské myšlenky
a české práce, k němuž položil základy ve šťast·
ném vělm hmotného i duševního blahobytu sám

11