jeho dramatickým vzruchem, jeho tragickým
paradoxem, jehož nemůže ani dnes přeslechnouti
ni
kdo, kdo žil intensivně nejen smysly, ale i citem.
Avšak z basových zvuků gubbijských zvonů jsem
slyšel ještě cosi staršího a hlubšího, než je sám
obsah křesťanství, který v městě svatého Ubalda
definitivně zformovial kameny i duše, ulice i
myšlenky. Den předtím stáli jsme v palazzo dei
Con
soli před nejvzácnější a nejzáhadnější památkou
gubbijskou, před sedmi bronzovými "tabulae
iguvinae", jejichž umberský i latinský text doposud
zůstává namnoze nerozřešen se vší svou
důsažno
stí pro staroitalskou kulturu předřímskou a s
veškerými nápovědmi náboženskými a teď jako by
křesťanský zvon nesl k nám cosi z jejich
kultické
ho poselství, docela odlišného od samých základů
všeho křesťanství. Z dutých hlubin němých věků

šumí jako podzemní prameny modlitby dávného
kněžského bratrstva attidského, které v
gubbijském chrámu obětuje umberskému bohu, pro nějž
Římané nalezli analogisující jméno Jupiter
Apenninus; krajové a kmenové božstvo organisuje
pastevce a rolníky, vinaře a pěstitele stád po prvé
vná
rod ústavy snad theokratické. Je to náboženství,
které má kořeny v zemi a v krvi a jež
monumentalisuje plemennou jednotu; tento horácký Jupiter 43
umberský je především ochráncem rodáků proti