k nám šumí a zurčí, bublá a ~pívá, hučí a volá u své
tekuté kolébky starý italský Clitumnus.

A tu, na jeho nedobytnou výzvu, jsem načerpal a
vyprázdnil tři poháry jeho posvátné vody.

První na poč,est samého boha Clitumna a jeho
spanilé vlasti. Nechť se jí nikdy nenedostává vláhy
a svěžesti; nechť si stále zachová mladé své kouzlo,
kterým k sobě nepřestává v půvabné čižbě lákati
duše a národy; nechať nikdy nevyprahne v
suchém rozumnářství a okoralém velikášství, nýbrž
podobna svému ochrannému vodnímu bohu
spojuje sílu s přemýšlivostí, dobrotu s melodií,
úrodný zdar s věští tuchou budoucna!

Tak viděl ltalii př,ed sebou ten, jehož verš ke mně

po prvé, již jako k chlapci, donesl zvučné a sladké
jméno Clitumnovo - básník Giosue Carducci. Na

jeho paměť jsem vypil druhý pohár z průzračného
pramene; hledě k mramorovému památníčku,
kte
rý tu vděční krajané na Carducciho počest
vzty
čili. Básnický jeho humanismus dovedl ve formách
pevně zkutých a mužně energických sloučiti dvojí
vznešenou tužbu poesie devatenáctého věku:
navázati v klasičnosti na myšlenkový a umělecký
od
kaz antiky a postaviti lyrické slovo cde do služeb
národního obrození; komu to mohlo býti blíže,
komu se to mohlo podařiti dokonaleji než právě
básnickému synu italské země, jejž Musa, ověn- 37