měňuje se náboženství za humanitu, zde se
rozumově 'cl prakticky zpozemšťu je vše, zde se hlásí
svrchovanost lidu místo vůle boží ... jak by dav
neposlouchal rád, jak by ochotně nepřikyvoval
mluvčímu? Nemýlíme-li se příliš, vyložila již
velká severská básnířka, Selma Lagerlofová, v tento
smysl visi Signordiho v prologu "Antikristových
zázraků", a slova, která ďábel kazateli našeptává,
jsou podle jejího pojetí pouhé citáty z Marxova
Kapitálu. Ale jest právě poledne Velkého pátku,
kdy nesluší se příliš přemítati o nadějích a
vyhlídkách tisíciletého království z tohoto světa.

*

Na předposlední z nástěnných komposic
Signorellových prodírají se k světlu z hrobů náhle se
otevřevších sliční jinoši urostlých atlétských těl

a protahuji v nenadálé koupeli slunného svitu
spa
nilé nahé údy předčasně odsouzené k nehybnosti.
Vítají se s druhy a pospíchají obejmouti je;
nedočkavě se blíží k dívkám, aby je zahrnuli
vyzvá
ním, které na rtech potlačila smrt; gesty ip<>hledy
jásají vstříc životu, který jim byl tak záhy odepřen.
Zatoužili jsme (snad onou náhlou potřebou
smut
ku, která se v srdci probouzívá uprostřed radosti

a jara) stanouti na Velký pátek alespoň u jednoho
takového hrobu českého efeba, zapomenutého svě- 27