problém anonymity uměleckých děl gotických.
Čún dále tím více. jest patrno, že bychom se sotva
dobrali jádra otázky, kdybychom fresky v
Cappe/ione označili, jedmým autorským jménem, za
něž býval navrhován giottovec z Rimini, G i ova
nni Bar o n z i o. O tomto trojdílném cyklu
tolikerých výrazových možností a několikeré intonace
pracoval dojista velký mistr, nikoliv však jediný.
Uprostřed XIV. věku, asi po smrti patriarchy
Giotta, za prvního patetického rozmachu kultu
světce tolentinského, rozbil v Cappellone svůj stan,
obklopen žáky a pomocníky, neznámý umělec.
Vyšel snad přímo ze .školy Giottovy a nezůstal ve
vývoji nedotčen asi ani malířskou mystikou
sienskou. Když se pustil v Tolentině do díla, stál jistě
na nejvyšším rozpětí tvůrčích sil. Nevíme, zda si
vyhradil pro sebe sama vrcholné výjevy
náboženské ekstase, či zda je popustil některému z
mladších druhů, aby ukázal celé své umění ve scénách
hromadných dramatického tempa. A hle, v této
l30lidaritě gotické dílny se nerozpadly fresky,
stvořené několika malíři, v individuální překážející si
celky, nýbrž vznikl výtvor jednotný, jako by sám
patron svatyně bděl nade všemi pracovní~y a
žehnal jim všem touž inspirací.

Podobně stál sv. Mikuláš Tolentinský později při
stavitelích, kteří od gotiky až do pozdního baroku 17