důvěrné srostité světectví zvítězilo v srdcích nad
obsažnější, ale i obecnější ideou náboženskou.
k-atící se však v pomyslné d~lce. Tolentinský
augustinián, jenž v klášterníin chrámě byl pohřben r. 13°5
sotva třicetiletý, nemá mnoho rysů individuálních
II podobá se v celku typickým postavám mladých
světců středověkých, kteří rychle a skoro
nedočkavě uzráli pro nebe a pro kanonisaci. I on
pospíchal ještě v chlapectví za vědami a do řádu a, ač
pc.korný srdcem, zaujal záhy přední místo mezi
bratřími, kteří mu ustupovali takměř samozřejmě;
brzy z něho vyzařovala svatost i moc, a třebaže
nerad, konal zázraky skoro na potkání; ale to
všecko bylo u mladého mnicha, jako u pravého syna
lahodné střední Italie, doprovázeno svítivým
úsměvem pokojné radosti, laskavé dobroty, něhy stále
jinošské - blaženost nebeskou, v níž ~pívají
housle a klarinety kůrů andělských, předjímal
l\1ikuláš Tolentinský již na zemi základním
slohem jasného života.

Víme příliš málo o duševním životě světcově,
abychom mohli s ním důvěrněji hovořiti ve vzdušné,
volné a cudné sloupové kvadratuře klášterní,
přiléhající těsně k chrámu, která z celého stavebního
komplexu jest jeho době nejbližší, i nezbývá nám,
než abychom ho hledali tam, kde ho nachází již

šest století, v Cappellone del Santo. A zatím co 13