Když byli hotovi s prodejem i s nákupy, s
dopoledním občerstvením i přátelskou besedou,
vytrácejí se druh po druhu ulicí svatého Mikuláše k jeho
kostelu, neboť nemohou se př~ce u něho nestaviti,
navštíví-li Tolentino; bylo .by to stejně neslušné
jakc opominouti milého starého příbuzného,
přijdeme-li do jeho bydliště - nikdy by nám toho
neodpustil. Kdo odsuzuje tento doslova familiární
poměr vlašského venkovana k národním, zvláště
pak krajinským světcům a staví proti němu
mysticky nepřístupný kult exklusivní svatosti,
vzývané jen ve chvílích svátečních, neporozuměl
naprosto národnímu duchu italskému a nepochopí
nikdy) proč svatost jest Vlachovi právě tak silnou
životní potřebou jako výtvarná krása linie a barvy
a tak plnou skutečností jako národní enthusiasmus.
Kdo trpí podobným daltonismem, měl by se v
Italivyhýbati místům, jako je Tolentino, nad nimiž
trvaleji než dávná signorie a moderní municipio
vládne svatý patron městský.

Ale opusťme tyto úvahy, adresované našim
milým rodákům, a pospěšme raději za venkovskými
krajany svatého Nicoly da Tolentino konečně do
jeho svatyně, jež je vlastním cílem naší -pouti.
Nachyluje se již k poledni, a v náhrobní kapli
světcově nejen bude volriěji,ale v plném slunečním
světle jasného jarního poledne rozkvetou i její 11