TOLENTINO

Cestou z Loreta do Recanati před čtyřmi lety
bustě a- vytrvale pršelo, ale jakmile se rozhrnula
kalná a šedivá mračna mlh, visící nízko nad
Markami, zasvítilo rázem na strmém návrší některé

z městeček tohoto požehnaného a spanilého kraje.
Skoro všude byly ještě patrny středověké hradby,
pozastřené temným, popínavým porostem, snad
břečťanovým; nad hradební cimbuří čněla útlá a
bělavá věž chrámová a vedle ní v hustě natlačené
spleti domů a ulic zpravidla také vížka signorie

v raném renaissančním slohu, takže nebylo příliš
nesnadno zjišťovati polohu hlavního náměstí;
stej
ně lehko jsme uhodli přítomnost kostelů a
klášterů v těchto výsostných hnízdech, kolem jejichž
našedlého staviva kroužily s únavnou pravidelností
kavky, věrné společnice vzpomínek elegických,
vlastně nevhodných v půvabné končině, kde
minulost je stále přítomna a kde na kvetoucí dnešek
dýc~á tradice teplÝm, oplodňujícím vánkem.

Když jsme si pak na mapě cestovní knížky
vyhledali jména těch starých městeček, rozhozených po 5