13-

čova prm:ba obrací se k Spasiteli za ty, kdož
nemají nijaké nikde pomoci. A tu v náhlém
rozsvícení svého podivuhodného lyrismu, jenž ve
všedních věcí se povznáší až k pomyslům a pocitům
nejvznešenějším, uvědomuje si Jan Neruda všecku
tragičnost poměru československého j bratrství dvou
kmenů spiiatých ne toliko krví, ale i utrpením,
odvěkou 'sounáležitost a náhlé odcizení, stesk lásky
zapřené a neužité, českou a slovenskou bídu na
téže Kalvarii dějin:

"Ustaň: - slovo k srdci žhavým uhlem sáhlo,
hrdlo mně to stáhlo, dech se palně úží

cos to prořek' prostý, slovenský ty muži?
Bože, věčný Bože, tak jsme mílovalí,

kam jsme jen tu lás!w, kam ji pochovali
posud na Kalvarii Cech Slovák dlíme €
bratr za bratra se více nemodlíme'"

Kdo umí čísti mezi řádky, najde v tomto pátečním
zpěvu, vmiklém na prahu let sedmdesátých,
korektiv staršího "Poslání na Slovensko": tam ústa
otevřená k výčitce, zde náručí rozevřené k
bratrskému objetí j tam pouze smutek odluky, zde také
touha po sjednocení; tam připomínka viny
Slovenska, zde uvědomění české povinnosti k němu.

Takto přinesla uherská cesta Nerudovi přece
jakési vyjasnění v otázce česko-slovenské. V jeho
dalším díle není rr,noho zmínek o této věci:
kdekoliv však se naskytnou, zaznívá z nich poznání
našich povinností k Slovensku, jichž splnění
usnadnilo by jednotu národl)í česko-slovenskou. Když r.
1875 počato bylo v Cech ách se sbírkami pro
národní gymnasium na Slovensku, povzbuzoval i Jan
Nel"uda k nim vřelou zmínkou feuílletonu ledno-