]29

chodní záři", a ke kterému se vrátil ve "Zpěvech
pátečních", mění tu Neruda politickou myšlenku
v lyrickou rétoriku. Chudá, ztrmácená česká vlast
bolestně a úpěnlivě se dovolává slovenské své
d,ery, která se jí odcizila a zatvrdila se ve své
sa~ostatné pýše; ke vzkazům žalné výčitky
přidružuje básník slova výstrahy, poukazující na vážnost
politické situace a n1 možnost bratrovražedného
boje, kdyby· sestra Slovenka chtěla jíti za cizince í
celá skladba končí se výkříkem spádu skoro
prostonárodního: "Slovenko, Slovenko. bojím se o tebe,
sestro moje drahá, chraň tě dobré nebe!"
Myšlenkově neobsahuje toto poslání mnoho osobitého a
nesestupuje dó hloubky; vřelý národní cit český
propuká tu sice životně, není však provázen stejně
intensívním myšlením. jež by si uvědomilo alespoň
poněkud životní podmínky s\9venské odluky.

Zato výrazově náleží tomuto "Poslání na
Slovensku" velmi čestné místo v politické lyrice
Nerudově: trpké a přiléhavé obrazy, vyvážené z
oblasti vztahů rodinných a citů důvěrných, přissávají
se neodbytně k duši čtenářově; účinná otázka řeč:'"
nická a prudká apostrofa stupňují stále zájem;
plnozvuké obraty lidové písně oživují a zpřítomňují
mluvu patetickou. Kdo by chtěl dovoditi, jak
Neruda dospěl jedinečného básnického jazyka
slavného pátečního zpěvu "Láska" musil, by se zastaviti
u m1adistvy.ch veršů:

"Chudá jsi, v'šak mlada a máš oko jasné,
a v tvém srdcí bují steré písně krásné
nechceš s matky čela zahnat mračno tísní,
n.echceš její staré srdce zahřát písní?

Cí snad z chudoby tvé, sestro naše tichá,
vzrostla tvoje cizá a mrazivá pýcha?

Studie o Janu Nerudovi.

I)