JAN NERUDA A OTÁZKA SLOVENSKA.

Básnické pokolení Májové vyrůstalo v době, kdy
slovenská otázka nezdála še českému vzdělanstvu
národní naléhavostí. Rozkvět duševního a
veřejného života pod Tatrami, jenž nadešel počátkem
let šedesátých po Svatomartinském proslulém
memorandu, sledován byl dosti lhostejně v Cechách,
kde se veřejnost nechtěla smířiti Sv jazykovou
rozlukou, provedenou Hurbanem a Stúrem. Zvláště
mladá generace, překonávající veškerou romantiku
v životě i v umění a přiklánějící se okázale k
evropskému západu, odcizila se nadobro
slovenskému písemnictví, které zachovávalo, obměňovalo
a prohlubovalo ideje romantické a v nejedné
podstatné věci učilo se od slavjanofilů ruských. Když
dva přední básničtí mluvčí skupiny Májové poznali
však z vlastní zkušenosti slovem ký kraj a lid, jali
se výmluvným slovem opěvovati krásu Tater i
ryzost jejich obyvatelů j jest však podstatný rozdíl
mezi pojetím Hálkovým a Heydukovým. Vítězslav
Hálek cestoval s Juliem Grégrem r. 1862 do Tater
a všímal si více polského úbočí karpatského j kde
pozoroval také slovenský lid, dával se vésti
idealisujícími představami starší romantiky, které se u
nás vtělily do "Chýše pod horami" od Boženy
Němcové a na Slovensku do skladeb
Sládkovičových - o tom přesvědčuj e poslední Hálkova
veršovaná Dovídka "Děvče z Tater", hlavní to básnický
výsledek taterské pouti vedle vzletných, ale
matných krajinářských líčení v "Goaru". Adolf Heyduk