I~

řiti takřka jen na okraji chlebního povoláni
každodenního, Smetana kapelnictví, Neruda žurnalistiky,
a kolik ústrků, podezírání, bojů musli podstoupiti
v občanském svém zaměstnání I Ale ieiich
tvořivosti nepodlomily nikterak tyto svízelné poměry,
naopak utužujíce jejich mravní povahu. přispěly
oklikou k tomu, že dílo Smetanovo i Nerudovo
nabylo mužné hutnosti a mravní opravdovosti, a
že humor, který u obou tvůrců tvoří podstatnou
složku, rozkvetl· květy vůně tak kořenné a síly tak
léčivé. Není sporu: Smetanův svět se svými
heroickými obrysy, se svou si nou dramatičností,
s erotikou toužného rozpětí a slastného naplnění
jest VY3šího řá::!u než Nerudova oblast bolestně
in1imní, v níž základním postojem jest tragika
přeraženého křídla, ochromeného v letu za sluncem a
štěstím a odsouzen~ho k samotě, kde vášnivé
uvědomování základních vztahů k rodu. k plemeni a
k půdě stává se neisilněiší oporou životní. Jsou-li
i výrazové prostředky Smetanovy nepoměrně
idokonalejší a složitější než Nerudovy, vděčíme za to
namnoze tomu, že se Bedřich Smetana mohl opříti
o velkou klasickou tradici hudební, čehož se
Nerudovi nadobro nedostávalo: i zde básník
"Hřbitovního kvítí' I přišel zdola, musil vše vykonati od
prvopočátku sám, spoléhaje nanejvýše na nahodilé
učitele, volené ne vždy se štěstím.

Avšak neklasifikujme jich, nechceme-li býti
nespravedlivil Za to nezapomínejme nikdy na
krásnou skutečnost jejich vzájemného styku, za něhož
druh druha nejenom miloval, nýbrž i bezděčným
vlivem vedl k dokonalejšímu rozvití vloh
uměleckých a předností lidských I