I~

plně, člověka, kterému bych tak přál
bezchmurného života jako Tobě. Již proto, že jest v Tobě
zosobněn zlatý kus slávy naší,. Máme tak málo
těch, kteří jsou nám kz cti rozhodné. Svým
osobním významem získaľs u nás statisíce přátel, byť
nebylo ani Tvé milé, pověstně skromné, sympatické
povahy. A jsi-li jiným milý, jsi mně stonásob.
Líbám Tě v duchu a jsem smuten s Tebou. Co však
bylo by platno těšeníl Tvá v neštěstí veselá
povaha přemůže zajisté alespoň nejhorší dojmy, které
plynou z neštěstí Tvého, jež cítíme všichni s Tebou.
Ten soucit všeobecný není ovšem útěchou plnou,
je ale přece jen útěchou." Neruda, jeni se
nevzdával druhu snadno a ochotně, náležel vždy plně
tomu, komu se jednou oddal j o vděčnost a věrnost
sdílela se jeho hluboká povaha netoliko se
Smetanou, nýbrž se všemi genii srdce. A proto přilnuli
k sobě tak vroucně oba velcí umělci, jakm le s ~
lidsky dokonaleji poznali. Jak dalzká, jak vzestupná
to dráha od prvního setkání při večírcích u
Hellertl, kdy "český tancmajstr" a "švédský muzikant"
pohlíželi na sebe úkosem a s nedůvěrou - -!

Bedřich Smetana a Jan Neruda! Zda,
vyslovujíce tato jména jedním dechem, máme pro to
hlubší důvody než jejich vrstevnický vztah a
vzájemný poměr důvěrného přátelství? Skutečně oba
umělci sešli se nejednou v názorech i v činnosti:
oba vyznávali svobodomyslné a demokratické
mladočešství, oba: pracovali pro samostatnost českého
divadla, především však usilovali oba uvědoměle
o vytvoření národního umění, když byli si osvojili
průpravným studiem výsledky pokročilého umění
zahraničního - u obou z ciziny védla cesta domu.
Nekynuly jim lam vždy růže: směli umělecky tvo-