121

české divadlo", (Sebr. spisu sv. XXV., str. 131-135),
vznikl zřejmě z rozhorlené nálady: má prudký
spád, hemží se řečnickými otázkami i posměšnými
výkřiky, nešetří drastických a drsných slov,
sesměšňuje ironicky Maýrovy samozvané protektory
i samého dvojjazyčného kapelníka liS kaprálskou
holí". Smetana se arciť nad tímto malicherným
hemžením popudlivých trpaslíků týčí jako postava
obrovitá, na niž Nerudův výklad vrhá plný proud
světla ... zase se zdůrazňuje idealism Smetanovy
povahy i jeho organisačního počínání, jež má dosah
umělecký i národní. Neruda již od sedmdesátých
let přijímal ochotně poslání karakterního vy ch o .•
vatele svého národu a kárá val povahové chyby
s velikou rozhodností; zde hned ve vstupu
napomíná přísně národ, jenž se stravuje ve vášni k samu
sobě, v niž se vždy znovu u nestálého a
J:ozmarného lidu zvrhuje původní nadšení pro miláčka
záhy zavrženého. Vlastní hudební otázka zmizela
tu nadobro za časově mravokárnou
exhortouSmetana není Nerudovi pouhým umělcem
hudebníkem, nýbrž ztělesněním idealismu, bez něhož není
v národním životě ani pokroku ani čestnosti.

Ještě na samém sklonku protismetanovských
bojů, když již hluchota odvolala Smetanu od pultu
kapelnického v "Národním divadle u, přinutily
poměry Nerudu, aby zastal se trpíCího přítele delším
článkem {k drobným příležitostným zmínkám
nebudiž tu přihlíženo) i bylo to dne 28. února 1875
v "Národních listech" (dnes v souboru "Pro české
divadlo", Sebr. spisů sv. XXV. str. 190-194).
Bohmovy a Pivodovy útoky v "Hudebních listechu,
které mravně sestoupily nejhloub, když vytýkaly
Smetanovi čestný peněžní dar, sebraný českými