120

místě nejpřednějším, kdežto v našich hudebních
dějinách bývá přisuzován daleko větší význam
článkům, kterými Neruda v "Národních listech",
důsledném a věrném orgáně strany smetanovské,
statečně zasáhl do Smetanových sporů s Maýrem
a s Pivodovci r. 1872 a 1875. Předehroú této
polemické sklizně jest několik vět, které Neruda
vpletl dne 8. prosince 1872 do volné causerie
"Národních listů" (dQes ve 3. díle "Kroniky satirou a
vtipem", Sebr. spisů sv. XIX., str. 129-130). Rázně
vyjadřuje Neruda své kritické stanovisko:
"Kapelnictví posoudit nedovedu, ale pro hudbu mám kus
zdravého citu a tolik cítím, že je Smetana dojista
prvním hudebníkem naším/' Stejně rozhodně
vyslovuje, oč mu při Smetanovi především jde
o mravní idea1ism, jenž jest nutným předpokladem
našeho divadelního života: "Ale· on je Smetana
právě ještě z těch idealistů, jací byli před sto léty,
a jemu je vskutku divadlo chrámem, svatým
chrámem umění. Klenba chrámu potřebuje sloupy, ne
špejly, a Smetana je českého operního umění
sloupem nejpf-ednějším. Vyndejte ho a - _,l' Cokoliv
napsal Neruda k sníetanovským sporům, vše
vracelo se k těmto dvěma motivům zde nadhozeným:
prostý hudební instinkt českého pozorovatele
protismetanovského boje rozhoduje se neklamně pro
Smetanu a přisuzuj e mu vůdčí místo v našem
divadle, a mravní idealism mistrův zavazuje celý
národ, aby s důvěrou mu dal podmínky, jichž jest
třeba pro jeho vlivné působení.

První z Nerudových polemických článků, psaný
do "Národních listů" dne 15. prosince 1872 za
vyvrcholené agitace divadelních předplatitelů pro
Maýra a proti Smetanovi (dnes ve svazku "Pro