116

zfráno a odsuzováno jako wa~nerism Smetanův.
Víme dnes, že Nerudu smíme právě tak malým
právem označovati za Heinova nohsledu jako
Smetanu za epigona Wa~nerova, i když oba při
naprosto odlišném založení převzali některé slohové
principy těchto svých učitelů, aby je rozvili zcela
samostatně, avšak chápeme, že vrstevníci jejich
prohlašovali za napDdobení ciziny to, co bylo
mužným vyrovnáváním se s uměleckými pokroky
jejími - tento zjev bude sz v umění vždycky
opakovati. Než, jak Neruda, tak Smetana l)ašli záhy
cestu domů, a zůstane trvale památno, že mladý
Neruda, vyhláš-ený za kosmopolitu, pomáhal
Smetanovi, snad spíše nahodile než uvědoměle, při
tomto návratu. Zdaž nepůsobila na utužení a
prohloubení vztahu obou umělců v Smetanově duši
vděčnost za tuto službu správné a včasné
orientace? U Smetany, v jehož osobnosti i díle byl
vyvinut tak silně cit a smysl vděčnosti, není to
dojista příliš smělou domněnkou.

Netrvalo dlouho, a Jan Neruda zavázal přítele
k vděčnosti neohroženým vystoupením veřejným.

První příležitost zastati se Bedřicha Smetany
v čas6pisecké polemice poskytl Nerudovi lednový
neúspěch "Prodan.é nevěstyll v Petrohradě r 1371.
Teprve v únoru odpověděl Neruda v "Národních
listechll kritickým a lžikritickým hlasům ruského
časopisectva, a to s největší rozhodností (dnes
v VIII. sv. Kritických spisů str. 43 - 47). Není to
studie hudební, která by proti ruskému
znehodnocení opery Smetanovy podávala hodnocení svoje j
ba chvílemi nezprostí se čtenář dojmu, že zde
o hudbě píše naprostý laik, který nedostatek
odborné průpravy zakrývá jen namáhavě, tak staví-li