BEDŘICH SMETANA A JAN NERUDA.

Radostná záře jest rozprostřena vždy nad
oněmi stránkami národní kultury, na nich se
vypráví o družném setkání vůdčích ~ eniů, kteří
přicházejíce z různých oblastí umění a vědy, pocítili
náhle jednotu snah a cílů a podali si ve šťastném
vědomí bratrství ruce, aby ztělesňovali netoliko
v mimoděké shodě, nýbrž v promyšlené součinnosti
a za vzájemné podpory své záměry souřadné. Na
jednom z těch listů v dějinách českého moderního
umění jest zaznamenána také přátelská shoda a
umělecké dorozumění Jana Nerudy s Bedřichem
Smetanou, dvou drahých mistrů, které, častěji než
se nadáli iejich vrstevníci, sdružuje dějinná
perspektiva, dnes alespoň částečně nám dostupná
Pročteme·li skrovné dokumenty, vyprávějící o
vzájemném poměru Nerudově a Smetanově od šedesátých
do osmdesátých let, pochopíme rázem, že se
milovali v mužném přátelství, schopném obětavých
důkazů právě v dobách nejhorších, vycítíme, jak druh
uctíval v druhu ryzí uměleckýkarakter, avšak
pouze tušením, které se nemůže dovolávati
jednoznačných dokladů, se .dohadneme, že oba velcí
tvůrcové českého národního umění si plně
uvědomili společný cíl. Proto historický i dušezpytný
výklad těch dokumentů, jež budoucnost dojista
rozmnoží, musí postupovati co nejopatrněji a
vzdalovati se zvlášť úzkostlivě všeho apriorismu,
vnášejícího do pozvolného vývoje osobního jejich vztahu
hotové již představy o obou osobnostech.