10-

ského pobytu Nerudova - Řím zdá se básníkovi
přírilO pomníkem gigantického mistrova. Ale není
to výtvarník, kdo Nerudu zajímá, uchvacuje,
podmaňuje - člověk Michel Angelo stojí mu nad
Buonarottim umělcem, a věren doktrině romantické,
velebí Neruda nadlidského genia, jenž láme tradici,
překonává všecky formy, vzdoruje členění dle
uměleckých druhů; lidská tragedie osamělého a
hrdého srdce Michel Angelova obrací pak k sobě
výhradní· zájem Nerudův a odsouvá do pozadí i
jeho tvoření. Do téhož svazku zařadil N eruda
starší svou úvahu kulturně estetickou z r. 1867
"Moderní člověk a umění," jejíž druhá kapitola
vyhrazena jest úvahám o malířství; jest to pravzor
mladistvého poměru Nerudova k otázkám umění,
jejichž určité a rozhodné řešení jest mu značně
znesnadněno žurnalistickými a tendenčními
předsudky odchovance zásad. mladoněmeckých. V
článku hárá prudký a výbojný temperament, který chce
se vítězně oprostiti z domácí úzkoprsosti a z
tradičního ustrnutí; každá věta, psaná přiostřelým
pérem pikantního stilisty, volá nedočkavě: žijme
rychleji, všestranněji, evropštěji; přeIn.Q~me v sobě
klasicistské doktrináře a romantické elegiky a
osvoboďme ve svých duších člověka celého,
opravdového, moderního. Modernost není Nerudovi pouze
prázdným heslem, nýbrž živou hodnotou, kterou
staví proti jednoduchosti antické i proti citovému
afektu středověku; moderním jest Nerudovi ono
umění, které vyjadřuje největší komplexy
myšlenkové cenné a platné pro lidstvo celé -
pravdivost, výraznost a dachaplnost zdají se mu
neklamnými znaky umění moderního. Zde a o tři roky
později v příbuzném článku ,,0 vkusu" (v VIII.