96

tohoto protestujícího uvědomění českých
výtvarníků.

Není v Nerudově činnosti kritické
promyšlenější a rozhodnější tendence než p.·ávě toto úsilí o
vysvobození českého malířství z německého podruží,
které pojímá nejen jako úhonu národní, ale i
uměleckou. Ačkolivnamnoze vzdělal se na dílech, hlediskách
i předsudcích německých, ačkoliv nesledoval
soustavněji velkého technického převratu v nové malbě
francouzské, ačkoliv znal pouze skrovné ukázky
výtvarnictví polského a ruského, horlil z té duše,
aby naše malířství nastoupilo nárQdně i
geograficky jiné cesty než po kterých je vodila dotud
"Společnost přátel umění" s pražskou akademií. R.
1868, opíraje se hlavně o dojmy z pražských
výstav, napsal pronikavě správnou diagnosu
úpadkového epigonství německého. "V Němec~u jest
vohledu tom právě nyní doba odpočinku. Skoly, které
byly v posledních desítiletích rozkvetly, probraly,
vyčerpaly a opakovaly své .směry již více než
dostatkem, starší odpočívají, mladší nedorostly, zbyla
technika ovšem z části skvělá, z části alespoň
uznání hodná, avšak duch zadřímnul, myšlenka
odpočívá, barvy se snují jen jakoby ve snu.
Projděm se tou pražskou - německou výstavou: vyj dem
z ní s fantasií snad hledáním unavenou, nikoliv ale
obohacenou. Milion za myšlenku, mohlo' by se tu
zvolat, milion za obraz, který nás rozruší, který
nás pohne, abychom citem a mys:í svou
doplňoval, co tu před námi maliř naznačil. Poesie
myšlenky nenalezla zde stánku naprosto, v slabou
náhradu nám docílená technika podává špetku
poesie formy, ale nikoliv fortny lidské, nýbrž formy
"mrtvé" přírody, která teprv pŮjobiti musí svou