95

tvarné, "Společu'Jst vlasteneckých přátel umění" i
Malířská akademie, živořily v ubohém utrakvismu
a pod záštitou ucozených svých phznivců čiře
epigonsky z odumírajících zbytků romantického
výtvarnictví německého pěstovala se tu malba, která byla
blíže literatuře než skutečnému umění tvarovému a
barevnému j strozí patetikové náboženství, již se
více inspirovali vychudlým nazarénstvím než
opravdovým studiem velkých mistrů vlašských, chtěli
svými kompilacemi povznášet j historickým malířům
české i německé národnosti šlo hlavně o věcné
poučení a vlastenecké povzbuzení, a o zábavu p.
t. obecenstvl postarali se již přičinliví genristé se
svými nasládlými anekdotami a plaétivými
rodinnými výjevy. Takto byly pražské "ýstavy obesílané
skoro výhradně z Německa školou prostřednosti, a
takto pražská akademie, opožděná za uměleckým
vývojem o dvě generace, znamenala hrob každého
pravého nadání i statečnější duchové prchali z těchto
úzkých poměrů za hranice, jen několika,
Purkynovi a Pinkasovi, Jaroslavu Cermákovi a
Chittussimu, podařilo se najíti obrodný styk s uměním
francouzským, kdežto většina uvázla na půl cestě
v Mnichově a propadla tam akademisTlu jinému,
modernějšímu než byl akademismus pražský, avšak
zabraňujícímu také svobodnému talentu ve slatku
se slunnou a vzdušnou přírodou. Jest ctí českých
umělců, že si uvědomovali pouta, jirDiž se snažilo
je nadobro sevříti epigonské pražanství, skrývající
pod shovívavým utrakvismem nejen jazykovou. ale
i duchovní germanisaci: založení "Umělecké
Be5edy", jejlž počátky posvěceny jsou jmény Josefa
Mane"a a Václava Levého, Karla Purkyně a Jaro.
slava Čermáka, bylo hlasitým a účinným projevem