JAN NERUDA JAKO KRITIK VÝTVARNÝ.

Plných dvacet let psal Jan Neruda jako
pravidelný zpravodaj "Času", »Hlasu" a "Národních listů"
pod čáru svých deníků soustavné a podrobné
referáty o pražském životě uměleckém. Každoroční
výstavy, které pořádala "Společnost vlasteneských
přátel umění" v Klementině a na ostrově
ZoHnském, příležitostné exposice jednotlivých
zahraničních děl na Žofíně a v salonku Lehmannově, první
pokusy mladé "Umělecké besedy" o výtvarnou
popularisací v duchu národně českém, posléze
proslulé konkursy na výzdobu Národního divadla H
to vše v létech 1861-1880 mělo v J. Nerudovi
pozorného kronikáře a kritického posuzovatele, jehož
kulturní zájem a novinářská pohotovost současně
vystačily také na české divadlo a hlavní nové zjevy
literární. Hrubý svazek výtvarných studií
Nerudových ve vydání Quisově nezahrnuje však na svých
450 stranách pouze drobnou výstavní kroniku a
kritiku, nýbrž otiskuje kromě několika
bezvýznamných statí obecnějšího rázu též některé Nerudovy
karakteristiky malířů a sochařů j zde Neruda
odsu:nuje všecek výtvarně - odborný výklad a soud a
s vroucností sobě vlastní hledá lidské i národní
etos osobnosti Manesovy, Maixnerovy či Levého,
kterou mu hodina smrti přiblížila ještě více než
dlouholeté studium jejich děl neb styk přátelský.

Když šestadvacetiletý N~ruda převzal, vyhovu:e
potřebě listu v Krásově "Case" výtvarný referát,