89

Jemu tento boj nebyl nahodilou politickou episodou.
jíž se bylo lze vyhnouti, jak soudili bázliví
kvietisté j "než souboj začal politicky, bojoval jej Neruda
literárně j později tytéž kulturní síly srazily se
v hudbě - odtud ta plná rozhodnost, s níž
Neruda útočil, podněcoval, odrážel.

Ani když vlny rozbouřených vod opadly,
nevyplul feulIetonista Neruda z politickýcn vln; až do
smrti uhájil své causerii právo, podávatí vtipný a
řízný doprovod k událostem dne. Neupírejme, že
politický zápas byl těmto poznámkám zdravější
inspirací než mírná tišina, v níž se daří příliš
rozumným a samozřejmým úva1)ám průměrného
občanského rozumu, kterými Neruda, bohužel,
neopovrhoval. Neruda, přísný a trestající soudce, posměšný
a dravý kronikář, Neruda břitký a neúprosný
satirik, stojí literárně výše než později umírněný
přítel a vychovatel lidu, plný shovívavého
odpuštění, samolibé důvěřivosti, pokorného oddání se,
jenž schvaluje vše, obdivuje se všemu, sankcionuje
vše: od rysů povahy po zvykovou tradici, od
etnografických zvláštnůstek po humor pouliční, od
laciného vtipu po banální úsloví. V poslední době
feuilIetonistické své činnosti, kdy se mu stává
obtížno ke causerii látku shledati, ji urovnati, ji
vyčerpati, upadá Neruda mnohdy do pósy děda, jenž
hýčká a baví své vnouče, shledávaje na něm vše
dokonalým a neváhaje chvílemi dělati mu šaška.

Jestliže Neruda při vstupu do redakce denního
listu jasně postřehl svou pronikavou inteligencí,
kterak žurna1ism rozšíří jeho duševní obzor a tím
ziÍás(lhí jeho mučivé já, jestliže uvědoměle na ráz
uhodl své ten denční poslání a národně výchovný
úkol pod čarou "Národních listů", tušil sotva, že