8a

nosti, odboj proti dogmatu, nechut k šlechtě,
horoucí láska k pracujícímu . lidu, vášnivý sen o
společenském vyrovnání sv,"tových křivd, opovržení
k pohodlné malátnosti burácí z tvrdé a chvílemi
zajíkavé dikce tendenčních veršů mladého Nerudy.
Bylo pouhým činem důslednosti, přimkl-li se
Neruda k politické straně. jež měla tato hesla
vetkána do praporů. Pro Nerudu bylo a až do smrti
zůstalo mladočešství pravdou jeho mládí, a
zpronevěřiti se mu, bylo by znamenalo Nerudovi
zpronevěHi se sobě samému. Takto posvěcovalo
lyrické kouzlo, v němž - žil básník, obsah zásad, ke
kterým přiznával se muž j konečně umělec, jenž
jest vždycky nakloněn věřiti v hrdiny, miloval
oddaně vůdce strany a listu, kteří zosobňovali mu
krásný veřejný čin.

Od vstupu do "Národních listů" oddal se
Neruda jako přesvědčený a věrný řadový voják
novinářské službě, ale záhy se ukázalo, že tento
někdejší útočník a výbojník kritický a literární jest
rovněž smělým polemikem a pamfletistou politickým.
V jeho feuilletonech čtou se ostré a krvavé osobní
šlehy proti staročeským odpůrcům, proti
klerikálním a feudálním p~dákům j jsou tu smělou rukou
podrážděného kariltáturisty nakresleny groteskní
podobizny; dravý a. nelítostný žert Nerudův zahrává
neuctivě svatozáří konservativních vůdců jako jamr
vítr věchtem suché slámy j jakoby ze setby
Havlíčkovy klíčí, tu parodie, paskvinada, posměch,
sarkasmus. Utočný a výsměšný Nerudův feuilleton
převzal veliký podíl v zápase Mladočechů proti
Staročechům v 60. a 70. létech: Neruda naSQdil
v tomto boji celou svou čest, celou svou osobní
důstojnost, ba chvílemi všecko své hmotné bytí.