87 šťuje, krátí, pointuje a dociluie tak aforistické stručnosti, eplgramatické uzavřenosti, názorné plastiky. Kdežto pak za N ~rudovastáří značně pok'esla komposiční i kombinační umělost ve feui1letonech, a pisa'el nesouvisle a nalJOdile těká s předmětu na předmět, a kalísá matně mezi omrzelou mosaikou a vynucenou hrou nápadu, stává se v básních pozdního Nerudy výraz sevřeněiším, úsečnějším, pregnantnějším, až konečně ve "Zpěvech pátečníchll propukne nerovný zápas epigramatického zhuštění a vým uvného citu. Nebylo to jen novinářství vůbec, co zlákalo Jana Nerudu do redakce denního listuj byla to vědomá a nadšená příslušnost k poitickým i kulturním zásadám mladočeským, co vedlo jej z Krásova "Času" do lidového "Hlasull a odtud r. 1-865 do "Národních listů". Ještě než se Neruda politicky rozh dl, vypěl s výmluvností mladé duše tlačící se k světlu v několika básních, tvořících jádro" veršů časových a příležitých" v d;-uhé básnické knize, veřejné své vyznání. V této prudké a hrdé lidovosti trpké sociální příchuti, v této emancipační touze. zabarvené tem ~ým opovržením k držitelům moci, v tomto sebevědomém a lidovém v asteneetví, pohrdajícím přežilou tradicí a n lézající svůj smysl jen v přítomnosti, není nesna no rozeznati prvky ze života i z prostředí. Syn proletářské rodiny, prošed školou ponížení a ústrků a poznav uprostřed rodových, majetkových a národnostních výsad pyšnou cenu nadíní, nalezl v iakási s