86

a šprýmů, tu zastře'lé mírnou elegií: vždy se Neruda
více přibližuje, přírodě, vždy jistěji prožívá z;íkladní
princip básnického impresionismu, že nálady duše
jsou nerozlučně spiaty se stavy krajinnými a výjevy
přírodními. Až se mezi badateli překoná dnes běžný
předsudek proti Nerudovým feuil1etonům, pak budou
snad srovnány tyto malebné besedy o prázdninové
přírodě s "Prostými motivy", kde nejedna lyri-:ká
improvisace má causeristickou říznost, ano i bujně
rozmarný feuilletonický sloh, podobně jako u V.
Hálka, pro jehož knihu "V přírodě U najdou se četné
obdoby v jiskrných skízzách, rovněž pod čarou
"Národních 'istůU otištěných. Není to arciť jediná
souvislost Nerudovy feuilletonistiky a jeho poesie: celé
pletivo populárně vědeckých causerií,
pro?:razujících diletanta velmi učelivého a vtipného, obepíná
"Kosmické písněUj pro legendární pitoresknost a
lidově nábožný humor "Ballad a nmancí" význačny
jsou hojné zvykoslovné a hagiologické výklady
feuilletonů se zálibou připínaných k událo'>tem
kalendáře; Nerudova veršová malba zátiší, která od "Knih
veršů" postupuje až k "Balladám a romancím",
není bez spojitosti s nesčíslnými, přímo
holandskými besedami o trhu a sklepě, kuchyni a tabuli,
květinách a zeleninách, mase a ovoci, v nichž
Nerudův sensuaJism má tak jednostrannou příchut.

Ve všech těchto případech podávají feuilletony
zpravid:a první náčrt, kdežto v básních shledáváme
konečný útvar soustředěné formy, hospodárného
výrazu, osudově osobního posvěcení. Při tom
můžeme sledovati obojí odlišný Nerudův slohovy
postup; ve feuilletonech rozvíjí, rozpřádá, dekoruje,
dávaje se lehkou hnu blaženého rozmaru svá 1ěti
k odbočkám, vložkám a arabeskám; v básních zhu-