85

i kulturním životem, ať přinášelo to povolání
divadelního zpravodaje, ať causerie o světových
událostech. Pak nastupuje Neruda své slavné výpravy
do ciziny, a jest to nikoliv básník, nýbrž
feui1etonista, kdo si odtud přináší kořist, Zůstane povždy
literární pýchou "Národních listů U , že v jejich
feuille!onech poprvé byly tištěny "Obrazy z ciziny",
"Pařížské obrázky" a ostatní "Menší cesty";
nebyla to však pouhá náhoda. Nerudovy cestopisné
obrazy jsou cítěny a myšleny novinářsky: Neruda
podává své barevné dojmy a jiskřivé nálady
s krajní bezprostředností, ve varu a chvatu dne,
've formě skizzy a s prudkostí postřehu, bez odstupu
a bez stilisace, stále jsa zauiat aktuálními vztahy,
časovými souvislostmi, nepřetržitě si uvědomuje
kulturní směr svého listu a své strany. Břitce
pozorujícího umělce, jehož zrak jest vítězným
výbojcem, doplúuje stále pronikavý žurnalista, který
rozevírá smělé a přesvědčivé perspektivy. S lačným
a labužnickým ochutnavatelem dojmů cestuje
osvícený a důsledný vychovatel lidu; stilistu pružného
a barvitého provází výmluvný a působivý řečník.

Ale kromě evrop',ké ciziny objevuje
Nerudafeuil1etonista ještě něco jiného před Nerudou,
básníkem: myslím volnou a venkovskou přírodu. Neruda
na rozdíl Hálka neb Svatopluka Čecha jest pravé
velkoměstské dítě, které se k přírodě teprve zvolna
a úporně probíjí, aniž se jí kdy uplně vzdá; ještě
ve "Knihách veršů", kde arciť pozornější zrak
clovede již vyhledati kOřínky "Prostých motivůu, Lest
Nerudův poměr k přírodě vlažný a vzdálený. Cas
od času otiskoval však Neruda pod čarou
"Národních listů" letní či prázdninové táčky, tu lyricky
opojené, tu labužnicky rozkošnické, tu plné žertů