84

nářských svých příspěvků rozkošnou knižtíčku
mezinárodních postaviček "Různí lídé". Tato řada
obrázků bez tendence a časového pointování
značí průpravu k drobné epice "Povídek
malostranských" a ukazuje, jak Neruda v této škole posílíl
svůj smysl pro reálnost a potlačil neepické
citlívůstkářství ze školy Jeana Paula a Boerna.

Ale tot'jen jedna skupina Nerudovy
feuílletonistické kroniky lidí, stavů a postav; druhá
takměř jí protichůdná, vyznačena jest silnou tendencí
sociální. Neruda feuilletonista nespokojuje se jen
příležitostnými náčrty a nahodilými poznámkami,
nýbrž s opravdovou soustavností probírá celé
sociální vrstvy, vždy rozdávaje štědře dary svého
soucitu, svého něžného lidumilství: jmenuji jen
"Pražské obrázky II neb feuílletony "Z kraje bídy II ,
Přihlédneme-li však blíže, vidíme, že nejvíce
obdarován jest Neruda sám: maje s kým trpěti, pro
koho se rozechvívati, komu se oddati, není již tím
zazděným a za živa pohřbeným samotářem marné
pýchy a neužité síly jako kdysi j moudrost "Ballad
a romancí II jest tu alespoň z části anticipována.

Neruda nechtěl jako novinář sestoupiti jen na
samé dno moderního života, nýbrž hledal v
žurnalistice také vyspělou formu novodobého světa
občanského. Výbojné i obranné články, jimiž ve válečné
kampani Neruda zasáhl do sporu mladých i starých
o národnost a mezinárodnost ve slovesném umění,
ukázaly méně teoretickou přesnost názoru než
horoucí touhu obohatiti mladou duši cizinou, a i ve
verších oné doby]ozpíná Neruda častěji křídla po
dálném světě. Zurnalísm naplnil tato Nerudova
přán', Ještě než vypravil se do ciziny, byl
Nerudanovinář ve stálém styku se zahraničním politickým