83

ruda s celou vášnivostí nedočkavého mládí tušil,
že jest možno v novodobé Evropě duchem
prožívati na sta bohatých a obsažných existencí a
v tomto znásobeném a zmocněném bytí
zapomenouti na podmračný smutek vlastního jsoucna.
Všecka tato tušení a tyto touhy Neruda napověděl
v polemických, kritických a teoretických statích,
jimiž se zúčastnil literární revoluce mladého
pokolení; v životní čin je pak proměnil, když, odpoutav
se od možnosti klidného občanství a od snu
vlídného rodinného domova, nastoupil nejistou dráhu
českého novináře.

Novinářství, které nedomyšlená zásada
"Mladého Německa" stavěla přímo na roveň opravdově
tvorbě slovesné, znamenalo Nerudovi na prvním
místě plné a radostné oddání se moderní skutečnosti
a proniknutí k složité realitě mnohonásobně
rozvrstvené městské společnosti. V době, kdy
vznikaly "Arabesky", v nichž žák J eana Paula pozvolna
se probíjí ke genrovému realismu, Neruda přímo
vášnivě hledalfigurya figurky, postavy buď sociálně
podmíněné neb povahově nevšední, pátral po
vztazích a poměrech příznačných městu, seznamoval
se dychtivě se společenským přírodopisem celých
vrstev a tříd. V tom smyslu nebyla ani nedlouhá
činnost lokálkářská pro NeruClu bez významu.
Vyměniv pak drobnou místní kroniku za feui1leton,
změnil pouze formu, avšak nikoliv metodu: jak
často jsou Nerudovy causerie kinematografickými
obrázky z pražských ulic a zákoutí, mžikovými
fotografiemi všedních lidiček a každodenních
výjevů, pitoreskními arabeskami z rázovitých čtvrtí,
malými kronikami z procházky!

V době, kdy Nerudovo umění feuíHetonistické
blížilo se svému vrcholu, vybral Neruda z
noví
6*