78

podléhá svodům probouzející se vesny, pak v
parcích zvolna chápe její mluvu, po té opouští zdi,
aby ve volným kraji sblížil se s přírodou, a odtud
pospíchá v podzimních dnech do šumavského
podhoří, až vadnoucí zeleň a chladnoucí vichry jej
zahánějí nazpět do města, v němž kyne mu pouze
studená jizba s ložem pro churavce, lampička
kmitající beznadějně za trapné noci, myšlenka na hrob
a na smrt. Ale i jeden každý ze čtyř oddílů má
přesně rozpočtenou a v uměleckých svých účincích
mocně působivou stavbu. Kdežto však v cyklu
letním a zejména podzimním, kdy hravý rozmar
básníkúv se pění a jiskří nejživěji převládá princip
rušného střídání, jsou motivy jarní, v nichž si
příroda postupně dobývá smyslů básníkových, a
motivy zimní, kde krok za krokem vadnou a hynou
iluse, podobny květům v zahradách a na nivách,
přímo rafinovaně seskupeny.

Přihlédněme třeba k motivům jarním. Prvních
šest básní opěvuje v rámci nejistých a hned
chladných, hned vlažných dnů březnových a dubnových
po ~ způsobě předehry nedůvěru omrzelého srdce
básníkova, jež· v pohodlí a v špatném rozmaru
braní se představě, že by mělo pro náhlý příchod
jara odložit všecky své zimomřivé zvyklosti a změnit
veškerý způsob života: neopoJ1štíme při tom hradeb
města, ani nálady skeptické. Avšak příroda
zvítězila, básník jest hotov vstoupiti do omlazující lázně
jara. O ní vypravějí písně následující, v nichž jsme
již na volném vzduchu. Vzpomínka na dětství, obraz
matčin, silný dojem národní písně vykonávají dílo
omlazení j mladá tráva luční, zlatá prška slunce,
májový větřík připomínají nám, že jsme v měsíci
květnu. Slunce stoupá, smysly básníkovy rozkvé-