7-

Píšeť Neruda V dopise z jara 1883 důvěrnému
pnteli L. Quisovi "Před 25 lety, když mně přátelé
vyčítali, že nemám lyrického citu, odpověděl jsem:

"Počkejte, však já také budu psát lyriku, až
sestárnu," Ani jsem nevěděl, jak divnou pravdu
pronáším, třeba jsem měl slova ta v duchu dobře
motivována, A ejhle, stáří ještě nepřišlo, přišla ale
choroba a cit dostal vrch, A jakmile je člověku
jen trochu zas líp, zkvétá opět bujnost a cit se
choulí do koutku, Jsme to lidé! .. ,"

Nevíme, v jakém chronologickém sledu byly
"Prosté motivy", jejichž jednotlivé básně nebyly
uveřejňovány po časopjsech, skládány; avšak
srovnáním s feuilIetony N erudovými i vzhledem na
některé osobní a II!istní narážky v básních samých
poznáváme, že Neruda pojal do svazku i lyriku
poněkud starší jrovněž obsah některých kusů
nasvědčuje, že celek nevznikl najednou a výhradně
jako básnický výsledek onoho dvojího tragického
zažitku. Avšak mistrnou komposicí, v níž se s
"Prostými motivy" nemohou měřiti ani nejúměrněji a
nejdůmyslněji složené lyrické, knihy Jaroslav,a
Vrchlického, zahladil Neruda naprosto veškeré
stopy této různosti obsáhové a chronologické, takže
"Prosté motivy" působí jako organický celek úplně
jednolitý, Komposiční celistvosti promyšleného cyklu,
jímž jsou "Prosté motivy", dosahujaNeruda přesným
prováděním ročního plánu od prvních zákmitů jara
do sněhových bouří zimních, takže knihu možno
přímo nazvati lyrickým kalendářem či rokem duše,
učleněným zcela úměrně dle čtyř období ročních,
Poněkud utajeněji sleduje Nerudá. ještě postup jiný:

"Prosté motivy" jsou básnickým zápisníkem poety,
který v městě, z prvu jaksi nerad a nedůvěřivě,