76

srdce s jeji tvořivou ~ilou. Když však po návratu
z hor a lesů upadl Neruda do těžké nemoci,
pocítil dvojnásob, těžc,e bolestnost svého osamělého,
chladného, městského vězení, a co před tim prožil
upr střed zeleně, rýsovalo se v jeho mysli toužebně
jako sen o ztraceném ráji. Současná s tímto
zasvěcením se přírodě jest Nerudova pozdní láska
ke krásné a prosté dívce Boženě, pro kterou byly
psány nejvroucnější z "Prostých motivů", láska
smyslná a toužebná. při níž krev v omlazených cévách
prudce kroužila, a při IÚŽ se zachvívaly všecky
Nerudovy projemnělé čivy. Byl to typický poměr
zralého muže, jenž ví, že nesmí v životě již ničeho
promeškati. K rozkvetlému. a žádoucímu děvčeti,
které jest hrdo na svou osvěžující moc a které
p.oto nespoří projevy přízně, marně bychom
hledali v tomto Nerudově vztahu onu nedůvěřivou
ironii, kterou otrávil svůj román s Annou
Holinovou neb ono mravně bolestné napětí, jež vnese do
milostného přátelství s Karolínou Světlou neb i onu
tklivou· a oddanou sentimentálnost, s jakou mluvil
k Terezii Macháčkové. Tím bolestnější bylo
probuzení z tohoto horkého a slastného snu, když
Neruda uprostřed nemoci poznal, že jest pozdě na
lásku, že nezbývá mu. než samota a opuštěnost.

Oba Nerudovy zažitky, z nichž se zrodily
"Prosté motivy", zažitek přírodní a milostný,
zanechaly tedy v myslí Nerudově trpkou příchutI a
konečný dojem, jímž lyrická kniha mužných let
básníkových v promyšleném a' účelném svém
uspořádání působí, jest dojem bolestný j Neruda přiznává
sám, že "Prosté motivy U jsou podmíněny nemocí,
která v stárnoucím poetovi uvolnila mocný živel
citový, dotud vrozenou hrdostí vázaný a tlumený.