75

znívá až hluboko do podzimu. Ale pak náhle
poznává básník, že to vše byl pouhý klam, toliko
krátká hra, jediné lest přírody: smysly zůstaly
starým;, šediny nedají se oddisputovati, jest čas
pomysliti na odpočinek, na resignaci, na smrt. Druhý
základní motiv má povahu erotickou. Zlhostejnělé,
unavené, přemoudřelé srdce, které rádo ironisuje
milostné hry mládeže, počne na rozhraní jara a léta
sníti ještě jednou o lásce. Z citového snu stane se
skutečnost; mladá dívka miluje básníka, její
smyslová i citová svěžest vlévají novou krev do jeho
žil; polibky a objetí jsou štěstím jeho letních dnů,
v nichž všecko v přírodě mluví o svatbě; poeta
radostně přitaká smyslné mluvě červencových nocí.
Zase příjde rozčarování: básník zůstává sám j
postavy žen, které měl rád, kynou opět jenelegícky;
výčitka lásky nedožité a· zrazené podává ruku
smutku ze života, který nemá pokračování v
dítěti ... láska jako opojení z přírody byla lichou

~~ .

Krok za krokem jest toto dvojí vnitřní drama
I?rožito. Počátkem osmdesátých let našel konečně
Neruda, rodem i založením typický měšťák, vroucí
a něžný vztah k přírodě, kterou vlastně znal toliko
z krátkých pobytů prázdninových: přemohl jakousi
studenou nedůvěru cizího pozorovatele, porozuměl
důvěrně i . nepatrným zjevům v ovzduší a v
rostlinstvu, slovem, zdomácn~l pod šírým nebem, aniž
pozbyl oné ostrosti a svéráznosti v pozorováni.
kterou vynikal tolik nad Hálka, syna to přírody,
pojímajícího její zjevy jako cosi samozřejmébo.
Dvoji pobyt na Šumavě znamenal především toto
sblížení s přírodou, toto odevzdání se do jejího
moudrého a laskavého náručí, toto oddané splynuti