PROSTÉ MOTIVY.

Když Jan Neruda vydal r.1867 rozsáhlé a
bohaté "Knihy veršů," rozčleněné na básně epické,
lyrické i vlastenecky příležitostné, odevzdal
souborem tím čtenářstvu veškerou poetickou žeň svého
čtyřiatřicetiletého života básnického, v němž nebylo
sice rušných událostí zevních, ale jenž překypoval
vnitřním obsahem dojmovým, myšlenkovým a
citovým. Jak složitě a opravdově prožíval Jan N~ruda
citové krise chmurné své mladosti, ukazuje střední
a nejvýznamnější oddíl "Knih veršů", jejich část
lyrická. Při četbě těchto poněkud drsných a
šedivých, avšak hluboce lidských písní a rozjímavých
skladeb, probíjíme se s básníkem krušnou bídou
proletářského dětstvíl do něhož teplým paprskem
svítí vroucí láska matiččinE,l, a kam vrhá své chladné,
ale vytoužené stíny podivně vážný vztah k otci;
poznáváme první přátelství básníkovo a jeho
bolestnou dohru hřbitovní í rozechvíváme se láskou
poetovou, jež byla vášnivá a pochybovačná, hrdá
a mučivá zároveň; sdílíme se o Nerudovův
společenský vzdor a pyšné vědomí národní í ale vrháme
se s ním jindy zase do víru překypující bujnosti,
divokého veseli, rozmarného opojení j pozorujeme,
jak opouští rozmrzele všední a rozboJňující vír
města, který tak nelítostně odhaluje Wubiny
sociálních rozdílů a jak bloudí přírodOl~, uče se zvolna
nacházeti v ní zrcadlo své neuklidněné duše.