65

bězích Kalinových, především· však v Erbenově
"Kytici" dochází romantický názor o baladě
ztělesnění. Od těchto dob jsou české balady prosyceny
duchem vážným, chmurným, až tragickým j
předvádějí člověka v těsné souvislosti s přírodou;
zpodobují osudné a významné vztahy jeho života;
b~rou svoje náměty, obrazy i obraty z básnictví
lidového. Mezi českými baladiky vyniká
Čelakovský okouzlující silou v podání ovzduší přírodního;
temný a rozervaný Kalina, v lecčems Biirgerovi
podobný, dramaticky vzrušeným vypravováním a
silně procítěným názorem mravním; klasik pak
české balady Erben hlubokou etickou ušlechtilostí,
která dovede velké konflikty vyrovnati smírně ve
smyslu vyššího mravního řádu, dále pečlivou
psychologií postav, uměním syté nálady, darem jadrné
a plné stručnosti jazykové.

Er)Jena vyvolil si za svého mistra již mladý
Neruda; ani kdybychom neznali XXI. čísla
"Hřbitovního kvítí", kde Neruda hlásí se k pěvci "Kytice"
s vděčným obdivem, nemohli bychom o tom'
pochybovati. Jako člověku líbila' se Nerudovi u
Erbena jeho hluboká lidumilnost, objímající láskou a
soucitem všecky trpící a strádající j jako umělec,
jenž se všemožně snažil zhostiti se upřílišněného
subjektivismu svojí rozpolcené osobnosti, podivoval
se Erbenově mocné a výrazné předmětnosti a
věcnosti j jako básník toužil se naučiti jeho úsečnému,
plnému plastickému výrazu, který . stupňoval ještě
hutnou jadrnost mluvy lidové. Baladistou z
Erbenovy školy prokázal se Neruda hned v IlKnize
v'ršů výpravných" velké své .třídíln.é sbírky z roku
1867. Není tu ovšem zcela ještě věren českému
svému učiteli, nýbrž pokoušíse také o epiku ve slohu

Studie o Janu Nerudovi. 5