64

svým povzneseně, ano posměšně nade všemi
ukrutnostmi, hrůzami a příšerami přeplněného děje
balady a parodistickým svým podáním bav posluchače
neb čtenáře vzdělané, ale vyváděj posluchače neb
čtenáře prosté z pověry a ze strachu.

V Německu již Biirger, který z prvu pěstoval
též parodistickou a komickou baladu, uveden byl
jmenovitě poznáním lidové výpravné poesie skotské
na novou dráhu j nalezl v baladě vzácný útvar
slu čující těsně náladovou lyriku, stručnou epičnost
i dramatický vzruch a zachycující v působivé
přírodní malbě tajemné a podvědomé vztahy
člověkovy k osudu a k neznámým silám. Co mohutně,
ale jednostranně nadaný Biirger spíše vytušil, to
doložil velký znalec a milovník lidového básnictví
He rder studiem výpravné poesie u všech národů
a ozřejmil hojnými příklady: od něho až po dobu
romantickou stává se balada s romancí zhuštěným
pr ojevem duševního a mravního života lidu, jenž
tě sně spiat s oživenou přírodou, v příbězích
tragi ckých bojuje s temnými démony i se záhadnými
mocnostmi o vnitřní, mravní svobodu. Herder hyl
kr itik, sběratel, vykladatel j zásady jeho proměnili
v básnický čin oba klasikové výmarští, Goethe a
Sc hiller, kteří sesílili mravní a filosofické i
symbolíc ké jádro balady, a pak romantikové, jmenovitě
II hland, jimž náležC zásluha o látkové rozšíření
o blasti balad i romancí, hlavně o středověk.

Překlady JungmannoV'ými a Markovými i
teoretickými zásadami Jungmannovými zdomácnělo též
u nás modernějŠÍ, romantičtější a básničtější Rojetí
balady j ve veršovaných pokusech mladého
Šafaříka, v několika skvělých číslech Čelakovského,
hlavně v "Tomanu a lesní panně", v ~mělých ná-