BALADY A ROMANCE.

Roku 1883 založil Jan Neruda, tehdy _Il)Už
téměř padesátiletý, sbírku veršovaných prací "P'oetické
besedy". Chtěl v ní shromážditi básnická díla všech
tří literarních skupin, jež počátkem osmdesátých let
dávaly české poesií ráz: vedle žijících ještě
vrstevníků Nerudových, kteří zůstávali věrni uměleckým
zásadám proslulých almanahů uMájů", měli býti
v "Poetických besedách" zastoupeni i stoupenci
směru národně slovanského, za jehož mistra byl
pokládán Svatopluk Čech, i básničtí mluvčí školy
kosmopolitické, která se honosila jmény Jaroslava
Vrchlického a Julia Zeyeraj obecně uznaná
auktorita Nerudova slibovala býti pojítkem různých
pokolení i literárních proudů. Hlavní důraz při
programu nové sbírky dával Jan Neruda na epický
obsah vetšiny svazků a skutečně jako redaktor
žádal od svých přispěvatelů velmi důtklivě práce
výpravné, na př. veršované povídky, skladby
idylické, legendy, balady, romance atd., takže často
nedovedla mu ani stačiti moderní prakse básnická,
která verš vyhrazuje vždy _ větší měrou lyrice,
odkazujíc látky výpravné spíše' do mezí prósy. Ale
Neruda sám, jenž i v kritikách často dával
přednost předmětnému, věcnému, neosobnímu básnictví
před náladovou, dojmovou, citovou neb přemítavou
lyrikou, podal hned v prvním svazku "Poetických
besed" krásný příklad poesie výpravné: zahájilť
sbírku "Baladami a romancemi",