60

se slovy II Po nebi hv~zdic jest rozseto lesem jak zvonů
vřesných", prožíváme-li zhuštěnou a hlubokou
báseň XXX., uzavřenou tragickým dvojverším "Do
písně se to tak krátce dá - a žije se to tak dlouze" I
neb vychutnáváme- i plně milostně elegický obsah
překrásné následujíci apostrofy "Zelená hvězdo
v zenitu, sviť vesele, vesele", nemůžeme si
neuvědomiti, že Neruda pracuje zde svou nejvlastnější
metodou. Přírodní dějství, zachycené stručně v
nejnapiatějších svých okamžicích, jest symbolem
citového dramatu básníkova j ale to, co prudkým
plaménkem hoří a svítí v srdci poetově, napovídají
jeho slova jen do polou úst, takže čtenáři,
zahloubavšímu se do takové básně, jest možno, ba
nutno báseň domyslit, docítit, ,dožít. Roku
187Neruda teprve toto zvláštní výra~qvé kouzlo a
tajemství lyrické hledal, - tyto bás~~, napojené
obsahem nejosobnějsím a vydychující ~j, jsou v kvize
výjimkou vedle četných, skla"deb věl!lecky
názorových, objektivně .poučných. Ze uHjazpjí k novým
a nejvyšším cílům básnického umění Nerudova,
nemohl v době vydání "Písní kosmickýct" tušiti nikdo.

PHo, hrající v tolika b~.rvách a zpívající tolika
tóny, došlo v české veřejnosti daleko většího
úspěchu, než kterákoliv básnická kníha Nerudova. Každý
nalezl ve sbírce něco jiného: jeden vznešenou dál-·
ku výhledů kosmických, druhý rozmarný a jarý
humor; někdo odvahu filosofické myšlenky, jiný
půvabnou hravost písně prostonárodní; mnozí čtenáři
mužný důraz vlasteneckých hesel, malá menšina
prudkou sílu vášnivého citu; tito hluboké pohnuti
mysli, vyslovené hymnou a ódou, oni opět jadrnou
ryzost samorostle ovládané mateřštiny. Která z
těchto stránek dlla tak bohatého stojí nejvýše, lze těž-