58

hrůza lidumilova z vlády' ukrutenství na zemi, ale
i touha po nesmrtelnostij opojení blahem tvůrčího
aktu básníckého, jásot nad věčným přerozováním
atómů - toto vše splývá nerozlučně s hrdou a
vznešenou dumou o prvních i posledních záhadách
vesmíru. Myšlenka i výraz těchto několika
velkolepých· básní Nerudových rozestírají se tak do
široka, .že ptáme se vlastními slovy poetovými:

"Kam se hymnu křídla

před hlubně tmy, přes všechna světel vřídla,
kam, kam se křídla hymnu rozkládají?;"

A přece právě zde, když udeřil na tón, který
se mnohému estetikovi zdá jediné vhodným pro
náměty kosmické (Vrchlický praví výslovně: ulátky
tyto skoro všecky vyzývají k zpracování buď
kontemplativnímu s didaktickým nádechem nebo
:hymnickému "J, jest Neruda nejméně svůj. Kdežto jindy
odolával neoblomně novým vlivům a cizím vzorům,
dal se tentokráte - a později v některých
uZpěvech pátečních" - unésH mocnou vlnou časovou.
Právě v sedmdesátých letech oddávají se básničtí
vůdcové mladého pokolení nadšenému opojení
vesmírem a horečnému zanícení pro krásu
nekonečného života. Svatopluk Čech vkládá do druhého
zpěvu uAdamitů" velkolepý básnický rozhovor
mezi Adamem a Henochemj kde lyrická filosofie
vznáší se odvážně mezi zářícími světy. Jaroslav
Vrchlický počíná v básních, které později zařadil
do knihy uDuch a svět", svou vzletnou pout od
hvězdy k hvězdě, od rozžhavené koule· vroucí
hmoty k prvotním útvarům ústrojného života na
zemi.

Ale Neruda nesdržuje se s mladšími a teprve
hledajícími druhy toliko v hymnickém myšlení, nýbrž