56

z křemene, jest celý národ z kvádrů I" "Živ-li chceš
být, buď lačný had I" Vlastenectví Nerudovo
zpyšnělo a otužilo se, stalo se tvrdě odvážným a
výbojně krutým: netemení již z pocitu bolesti, nýbrž
z vědomí síly. Souvisí těsně s hrdiným .tjtanísmem
básníkovým, jenž chce útočně ztéci hradby,
zavírající poznávací i tvůrčí schopnost člověkovu. Zde
mění se vědecký racionalism básníkův přímo v
myšlenkové a volní opojení, a přehlušuje všecky
filosofické námitky o hranicích lidského poznání, volá
Neruda vzdáleným světům přímo do tváře:

"My přijdem bliž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,

my bijem o mříž, ducha lvi.
a my ji rozbijeme JH

nebo jindy:

"Před žádnou; žádnou záhadou
své šíje neskloníme,

o nebes klenby nejzazší
svým duchem zazvoníme JH

Někdy nedovedl se Neruda v těchto hlasných
deklamacích ubrániti jakési vněšnostl, která vniká
do lyriky, kdykoliv báseň přestává býti výrazem
prudkého cítu básníkova a mění se v účinný
prostředek veřejné agitace. Avšak právě mnohá z těchto
tendenčních a národně výchovných "Písní
kosmických" si dobyla přístupnou jasností a pádnou
důrazností cestu k srdci i lidových vrstev, a bývá
častěji citována i přednášena než leckteré číslo,
hluboké svou silou prožití a žhnoucí znítřním
ohněm. Znalci však ani na okamžik nebyli na
pochybách, že nad chansónami nejpopulárnějšími vy-