53

jak Neruda od nejvážnější myšlenky přechází
k posměšnému vtipkování a opět jak od
bezuzdného žertu náhle se povznáší k smělé dumě
kosmické. "Jsem v nejopravdovějším zanícení, II praví
sám, "a náhle to mnou škubne; musím se mít velmi,
velmi na pozoru, aby z "písní kosmických" nebyly
pojednou - písně komické I Být čertem - to
láká!"

I v hotové knize, která obsahuje XXXVIII čísel,
překvapuje toto nepřetržité střídání slohu
básnického. Písně jsou uspořádány tak, že hned za číslem
rozmarně žertovným, ba rozpustilým, následuje
kontemplativní óda těžkého chodu, pak veršovaný
feuilleton, opět didaktická báseň vážného závěru
atd .... pestrá .rozmanitost, nikoliv organická jednota
byla zásadou Nerudovou při sestavení sbírky. Pouze
na někotka místech lze pozorovati jakýsi pokus o
seřazení cyklů vnitřně souvislých; též není snad
náhof!ou, že v čele knihy stojí lehké, jaré, zpěvné
básně, kdežto v závěru vážné ódy, naladěné přímo
zachmuřeně.

Valnou většinu knihy tvoří jasné a hravé básně,
skládané tónem národně lidového popĚvku; v nich
nejčastěji přenášejí do hvězdné říše milostné vztahy
lidské, ozářené šťastným a škádlivým šíbalstvím.
Souhvězdí Kuřátek připomíná básníkoví krásnooké
české dívky, Měsíc jest zadán se Zemí na celý
taneční pciřádek, ranní rosa toť slzy, jež vyplakala
panenka Země blahem lásky k Měsíčku, pěknému
mládenci, osamělá hvězda touží jako dívka po
lásce Jindy vkládá Neruda, bámík proslulého cyklu
"Matičce", do těchto pímí poměr matky a dítěte,
pak prolnuty jsou básně zvláštní vroucností.
Uhasínající Slunce vzplane na okamžik tehdy, ·když