5:1

do koutku jde a pláče". Neděje se to vždycky
stejn'ým způsobem. NěkoHkráte užívá básníkův
smutek patetického slohu a vybírá si největší události
vesměrné za ilustraci vnitřního naladění: smrt
měsíce, vychladnutí slunce, věčný boj v soustavě
nebeské. Jindy - a tu Neruda jest nejvíce svůj
prozradí se básníkovo skryté hoře jen kradmo,
náhlým výkřikem,. nestřeženým povzdechem; tak
v XXX. a XXXI. básni, které prá vě tímto uměním
disk retní ft obsažné nápovědi ohlašuJí pozdě ší
mužně úsečnou a hutnou lyriku "Prostých motivů".

Z těchto předpokladů myšlenkového i citového
života Nerudova vznikaly r. 1877 "Písně kosmické",
o nichž auktor vyznal v listopadu toho roku, Ž~
je "češe a myje, škrobí a žehlí co nejneúnavněji".
Již ukázky v časopisech dosvědčovaly, že bá·ník
při svém odvážném letu vesmírem stále střídá
způsob výrazový, a že jest mu těžko udržeti se v témže
slohu. Připouští to Neruda sám v rozmarném
feuilletoně "Národních listů" dne t8. listopadu 1877
(Sebraných SPi~O. díl XXIX. "Zertemdo pravdy" II.
str. 34-38j, kde nevinnou reklamu chystané sbírky
obratně slou il s návodem, jak čtenář má hleděti
na "Písně kosmické". V této fingované od 'ovědi
mladé půvabné čtenářce věnuje Nerdda nejvíce
místa myšlence o délce světelné dráhy z hvězd až
na zemi j motiv ten, probíraný již v uvedeném článku
z r. 1875, mění se pod pérem básníkovým v
hlubokomyslnou satíru, vyznívající zádu.mčivým tonem.
Kromě toho hledá rozpustilý vtip Nerudův v
sluneční soustavě různé milostné a rodinné zápletky,
žertuje o jiných soustavách s několika barvnýmí
slunci, posmívá ses chechtotem mlhovinám,
zá~odkům to světů budoucích. Stále však pozoru;e čtenář,