51

srdce pod vřelý za)em o dobro národa a pokrok
lidstva; nyní uměl oddati se pestré hře jevů a
milovati svět pro ni; nyní neváhal již hledati a
nacházeti štěstí ve věčném řádu vznikání a zanikání,
v nekonečném dramatě lásky, zrozeni a smrti.
Neruda stal se zralým a hotovým mužem.

Nejsladším a nejšťavnatějším ovocem tohoto
Nerudova uzrání jest jeho povýšený humor, jehož
básnická díla Nerudova před "Písněmi kosmickými"
neznala. Stíraje rozdíl mezi oblastí vznešenou a
dúvěrným světem drobných starostí a radostí lidských,
Neruda spojuje vše laskavým svýl1l úsměvem a
jasným svým rozmarem: cítí se stejně doma mezi
stálicemi jako ve veselém reji mladých tanečníků.
Nezná ničeho tak nepatrného, aby toho nepřenesl
v obrazné své řeči do říše hvězd a neostýchá se
strhnouti bolestné záhady všehomíra do bujné hry
svého kypivého veselí. Tento Nerudův humor temení
z o~dané a něhyplné lásky k celému veškerenstvu
a z radostného vědomí, o bratrství všech zjevů:
není v kosmu praničeho, čeho by nebylo lze
obejmouti v shovivavé a teplé náručí.

Ale jako u všech velikýchhumorístů, u Nerudy
derou se často zpod úsměvu hořké a bolestné slzy.
Srdce, které touží zahrnouti něhou celý svět,
uvědomuje si chvílemi, že jest osamělé, opuštěné a
zrazené. Všecko, čím osud kdy zranil Nerudovu
citlivou bytost, ozve se v takové chvíli: smuteční
vzpomínka na milovanou matku, hoře nenaplněné
lásky, teskné zkušenosti z národního boje - také
pro vše to nachází tvůrčí Nerudova obraznost
obdoby a podobenství v dění kosmickém. Srovnány
s rozmarnými a hravými kusy "Písní kosmických",
jsou spíše výjimkou ony básně, v nichž "humorist