49

dobých nauk kosmogonických. Vychází z onoho
učení o vzniku vesmíru, které honosí se jménem
německého myslitele Kanta a francouzského
lJ,vězdáře Laplace: spořádané a účelné veškerenstvo
vzniklo z mlhoviny světové se živly různé hustoty
zákonným působením obou hlavních sil hmoty,
přitahováním a odpuzováním i vesmír i pohyb
planetární mají tedy původ mechanický. Zcela těsně
připíná se k této kosmogonii učeni hvězdářské,
které shrnuje velikolepé výsledky objevů, výpočtů
a úvah slavných astronomů XVI. a XVII. "\těku,
Koperníka, Tycha de Brahe, Galileiho a Keplera.
Neruda přijal" nový ten hvězdářský názor se všemi
dalekosáhlými důsledky, které nejmohutněji a
nejodváŽněji vyjádřil vlašský myslitel stol. XVI.
Giordano Bruno: není-li země středem světa, není ani
člověk středem stvoření i naše sluneční soustava
jest jen jedna vedle nesčetných soustav jiných;
vesmír jest nekonečný co do prostoru i do času,
nemaje ani obvodu ani středu. Světovým svým
názorem čelí Neruda vědomě jak názoru
bohoslovnému, jenž' vykládá vznik zjevů přímým
zasahováním osobní mocnosti, tak názoru metafysickému,
který zjevům podkládá abstraktní síly přírodní. I jeví
se básník IlPísní kosmických" stoupencem onoho
vědeckého posítivismu, jehož vůdci byli francouzští
filosofové XIX. století Comte a Littré: rovná si
zá-kony stanovené posítivními vědami v soustavu;
uvědomuje si, že vykládati tyto přírodní zákony
přesahuje hranice lidského vědomí stanovené j
pokládá původ a konec věcí za otázky nerozřešitelné.

Jest patrno, že Neruda v úplné shodě s
moderním myšlením vůbec kolísá mezi oběma
krajnostmi ideového opojení a rozumové reSIgnace.

Studie o Janu Nerudovi. 4