48

a přetrvá snad lidstvo. Je nejspíš tak vzdálena, že
paprsek, který se oka 'Falbova dotknul, byl dříve
z ní vyslán, než člověk dospěl na astronoma, a
dopadl na naši zemi teprve teď, po pouti tisícileté
- po pouti tisíCileté jako velké pravdy. Ba je
i možno. že hvězda ta ani nežije. Snad ji} zhasla, a
my ji vidíme teprve teď, po smrti její. Carokrásný
to sen I Krásnější než všechna poesie - ""orlí
myšlenko, k zemi sklesni, smělá fantasie lidská,
vyhoď kotvu svou, aby ses zde
nerozplynulal"
F eui1leton Nerudův napovídá, že básník osvojuje
si poznání vesmíru, které se mu stává mocným
podnětem uměleckého vzletu, spolehlivou cestou
vědeckou. Nerudův přítel, žák a redakční kolega,
Jakub Arbes, podal nám o tom v črtě "Kosmické
písně" ("Vzpomínky na členy Umělecké besedy"
1894) obsáhlou a zajímavou zprávu. Vypravuje v ní,
jak čtyřicetiletý Neruda jal se horlivě navštěvovati
universitní přednášky o astronomii a spektrálné
analyse, jak studoval odborné i populární spisky
hvězdářské, jak pohrával si luštěním počtářských
úloh astronomických, jak známé své bavíval a
mučíval těmito svými vědeckými koníčky. Z bystré
Arbesovy črty však poznáváme také, že pronikavý
vtip Nerudův dovedl ihned ze složitých nauk
vyjmouti základní jádro, že osvojil si okamžitě to, co
má z pravd i domněnek těch též mravní a
myšlenkovou cenu pro člověka, že vycítil šťastně v
předmětě učeného badání látku b4snickou... veliká
umělecká inteligence Nerudova ovládla,
přizpůsobila si a zpracovala pro své básnické potřeby jeden
z nejtěžšíCh oborů vědních.

Světový názor, k němuž Neruda vědeckým
tímto studiem dospěl, jest věrným odrazem novo-