30

vlny malé, skotačily jedna přes druhou, hrály si
v tanci, trochu větší pohlcovala trochu menší 8
nyní již slily se ve vrchy vod, pohybem majestát.
ním žene se a vali, láme se a vzpírá vše kolem,
jedna vlna jako kužel, druhá obrovská skořepina,
třetí plazivý jazyk, čtvrtá jak vzpínající se oř H
vystupuje, bílá, pěnová hříva let;j větřem, teď se
překotila, pohřbila sama v sobě! Rvou vlny a hučí,
táhle, zoufale, jak obrovské varhany. jak hrom
v horách. Loď se točí, vyzdvihuje, ku předu, na
zad, v náWém obratu - skřípá, naříká, stero
vzdechů sténá z jejího nitra. Lana jsou napnuta
k praskutí, hvízdají. syčí, kovový komín hučí jak
podzemní vodopád. - A na nebi slunce zlaté,
jasné, obloha modrá a klidná I" Ač byl takovým
znalcem moře, odolal ~eruda tomu, oč se pokusil
jeho druh Hálek v "Cerném praporu"; neprosytil
žádné své básnické dílo slání mořskou, snad proto,
že dával se vždy inspirovati stykem co nejvíce dů·
věrným a bezprostředním.

Vedle moře pozoruje a ličí Neruda večer a noc,
od západu slunce až do hlubokých temnot,
zhasínajících barvy· veškeré. Básníkem noci byl již
v "Arabeskách\l, kde ostatně chvějí se nápovědí
"Písní kosmických" v tom, že Neruda duchaplně,
po způsobu Jeana Paula. hledá obdoby mezi
nebeskými zjevy a lidskými osudy. Ale tehdy
okousluje jeho sentimentální srdce hlavně stříbrná noc
měsíčná, jež prozrazuje příslušenství jinošského
snílka ke škole romantické: "mondbegHinzte
Zaubernacht, die den Sinn gefangen halt." Za východ.
ních večerů a nocí, jimiž se okouzluje zmužnělý
Neruda. neteskní bledý měsíční svit, neblouzní cit
snílkův j příroda zachovává si své hluboké barvy.