29

mezi oběma ostrovy jako žhoucí oranž a pod námi
již krásně zelenomodré co průhledný safír. Bylo
samo se svou krásou, nikde větších lidí, jen dvě
malé lodičky s anglickými flagy proháněly se podél
břehu - - a když se jich vesla současně
zdvlhala, kanulo z nich rozžhavené stříbro." T oť moře
klidné. Jiný obrázek řeckého moře v pohybu: "Už
je tu ženich vítr - už se snoubí. Snoubí! Ona ale
holka ještě nechce! Zeleně dříve moře, hladké jako
pláň, je náhle hněvem černé. Jen někdy běží po
něm dlouhý, slabý pruh bílé pěny, chvějící se jako
dívčí ostýchavost, jen někde prohlubuje se povrch
v mělkou skořepinu. Vzduchem se nese bolný,
vzdálený vzdech, loď zaskřípe." Vedle barevného
moře i barevné ostrovy. V neapolském zálivu, kde
se odehrává rozmarný příběh "lmprovisatore": "To
modré moře tiché jak v zadumání, ty různotvárné
ostrovy, pokryté k nevypsání skvostným leskem
zapadajícího slunce, jeden fialový, druhý karmínový,
třetí zlatě zelený." A čtenáři mimoděk se sveze
se rtů název lyrické knihy Mistralovy, který již
zvukem sugeruje teplé štěstí jihu: "Lis isclo ďor."

Neruda nespokojuje se však těmito statickými
půvaby moře, kterým rozumí právě nejlépe v
konstelaci zralé' a smyslné mužnosti; stejně mistrovsky
dovede vylíčiti drama bouře na moři. Nevkládá
ovšem do bouře mořské děj odpola tragický,
odpola sentimentální, jímž nedavno před tím mladistvý
Svatopluk Čech oživil svůj literární oceán j v
humorné črtě "Dvanáctý" moře běsní, ale cestující
obecenstvo se baví a žertuje j cokoliv skutečně
osudového naprosto by se Nerudovi nehodilo do
rámce této knížky. "Loď teď již sebou házela a
bědovala jako v zoufalství. Ještě před chvilkou byly