28

teplý papršlek, plný touhy a milostné něhy I K tomu
to podvečerní slunce tak zlaté, nebe tak jasné a
klidné, moře tak plno šťastného šepotu I" Z
tepleho klínu smyslností zrodily se též některé velmi
rafinované kontrasty, kde rozkoš se zvyšuje
protikladně položenou hrůzou, a pocit života násobí se
blízkostí smrti. Na tom založena čtrta "Noclehář":
v horce slastné noci před kavárou kahýrskouse
vypráví severský, temný příběh o mrtvole v
posteli hostince schwarzwaldského. Stejně povídka
"Vampyr": na barvitém pobřeží Marmary maluje
malíř-vampyr krásnou, bledou hlavu mladé polské
souchotinářky, aby ji takřka předurčil smrti. A
cítíce blízkost konce a zmaru, básník i čtenář tím
dychtivěji se vpíjejí do opojného vína života. Nelze
nepřipomenouti si rozkošných a rozkošnických
Nerudových veršů: "Je mi blaze, je mi krásně v
letním tepJe, v slunné září - jak bych seděl v'mléčné
lázni, na máslovém na polštáři,"

Vedle zkratkového umění, s nímž Neruda kreslí
postavičku v pregnantní chvilce - tím líší se i od
ryzí novely, která podtrhuje děj a příběh -
oslňuje v "Různých lidech" krajinářské umění, ač není,
jak již naznačeno, nikde samo účelem. Tu soupeří
se spisovatelem "Různých lidí" Vítězslav Hálek,
jehož virtuosní paleta stejně impresionisticky se
zmocňuje nálady, ovzduší, barvy, kreslí-li Balkán
Jaderské moře, a ovšem též - auktor "Obrazů
z ciziny". Barevné jižní moře, jemuž Neruda vzdal
v cestopisné knize lyrickou chválu skvělou eklogou
"Život na moři", šumí do těchto povídek. Neruda
popisuje na př. Marmaru: " Voda byla jen lehýnce
rozčeřena a hrála všemi barvami jako skvoucí opál.
V dálce bylo moře bílé co mléko, pak růžové, pak